Tato stránka bude fungovat jako informační forum známkových zemí. Zde najdete zajímavé články a novinky z celého světa, ne jenom z ČSR I.


2022-01-31


Dopisy s poštovními známkami 1+2 pence MAURITIUS POST OFFICE a POST PAID
Sběratelé a filatelisté zajímající se o poštovní zásilky z ostrova Mauritius od roku 1847
zaznamenali zajímavé kombinované frankatury u nejznámějších vydání MAURITIUS POST 
OFFICE a MAURITIUS POST PAID.

 

2022-03-10


Světová výstava v Londýně

 

2021-10-05


Filatelistická výstava NITRA 2021

 

2020-12-04


Nové přírůstky českého sběratele
Dvě obálky s červenými Mauritii POST PAID 1848

Mauritius POST PAID 1848
s dvoupáskou
Mauritius POST PAID 1848
se čtyřpáskou
Mauritius POST PAID 1848
se čtyřpáskou - rub

Navíce, dvě obálky s "Lapiroty a Dardenny".
Jsou to samozřejmě známky pojmenované po svých autorech. Lapirot-tyto známky mají pověst nejhorších známek v historii-říkalo se jim "psí hlavy" a Dardenne - to jsou již známky tištěné litografií. Zajímavé, že nikdo doposud neví, jak velký byl tiskový arch. Jinak, z uvedených známek ze všech emisí se nezapochoval žádný kompletní arch. 


Obálka se dvěma známkami Lapirota
Obálka s dvoupáskou Lapirotů "early"! Lapirot obálka - rub
 

Obálka se dvěma známkami Dardenna
Dardenne obálka Dardenne obálka - rub

1.penny červená - časné "early" vydání
Rekonstrukce Lapirotů  - podobně vzácná jako POST PAID
Chybotisk modrého Mauritia "PENOE" 
ZP 7 provedení tisku "intermediate"
 


 

2020-09-05


Exhibition Mauritius 1847 - 1859


Exponát Mauritia 1847 - 1859
 

 

 

 

  

 



Navíce zde ke konci nejnovětší přírůstek českého sběratele, Mauritius POST PAID 1848- vydání VERY EARLY - znamená to druhé nejkvalitnější vydání, které se blíží kvalitou tisku tomu úplně prvnímu "earliest".
In addition to this exhibition see the Czech collectors latest object, Mauritius POST PAID 1848- VERY EARLY edition. It´s of the second-best printing quality, almost as the very first “earliest edition”. 

Uvedená známka i s atestem. I když je "špatně střižena", tak není nikde zastřižena do obrazu známky, což je u těchto známek běžné. 
See the item inclusive the attest.
There is less than one hundred of these cancelled stamps, and only 15 postally unused.

Razítkovaných známek v této kvalitě tisku se dochovaly desítky, v každém případě méně než stovka. Nerazítkovaných dokonce kolem 15ks.
Have a nice time while you explore this wonderful exhibit. :-)
(Unfortunately, in Czech language only)


2012-04-22


Setkání členů GEOPHILA, sdružení sběratelů známkových území celého světa při příležitosti konání 7. veletržního setkání sběratelů Brno 2011 dne 21. 4. 2012
V Brně na Kotlářské ulici 53, proběhlo již tradiční jarní setkání sběratelů známkových zemí v souvislosti s Veletržním setkáním sběratelů, které pořádá v areálu Brněnského výstaviště místní KF Alfonse Muchy. 

Další informace

 
2011 07 11


Chorezm
Již několikráte bylo zmíněno, že známková země Chorezm patří mezi nejvzácnější známkové země (ZZ) světa.
Světové katalogy ji zcela pomíjejí, i když je státoprávně na vyšší úrovni než třeba „Horská republika“, kterou naopak světové katalogy uvádějí.
Vedou se diskuse, zda tato ZZ je plně hodnotná vůči ostatním „ZZ“ , když jsou známky vedené jako nevydané a dosud se nenašel žádný dopis, nebo celistvost dokládající poštovní provoz...

Další informace

 
2010 10 10


Robert Jack – významný sběratel známek Afghánistánu
Robert Jack z Velké Británie je významným sběratelem Afghánských známek, celistvostí i kolků. 
Pan Jaromír Petřík požádal jej o rozhovor, aby našim čtenářům řekl něco o sobě a svojí sběratelské činnosti.

Jaromír Petřík - Boskovice 9.10.2010

 
2010 09 28


John Wilkins - významný sběratel a znalec známek Afghánistánu

O Johnu Wilkinsovi z Austrálie se dá říci, že je jedním z posledních žijících sběratelů známek Afghánistánu, který se znal se všemi sběratelskými legendami minulosti. Též jeho publikační činnost je významná.

S Johnem Wilkinsem hovořil Jaromír Petřík / Září 2010


2009 11 12


Jubilejní setkání sběratelů známkových zemí Geophila
Jaromír Petřík - Boskovice

 
2009 09 20


Historie a původ známek Mauritiů první emise POST OFFICE 1847
Poštovní známky ostrova Mauritius jsou snad nejznámějšími poštovními známkami vůbec. Zvláště termín Modrý Mauritius slyšel snad každý.

Méně známá už je historie jednotlivých dochovaných exemplářů.
Ve Filatelistické revue r. 1931 jsem našel zajímavý článek od Dr. Georgese Brunela z Francouzské akademie, který historii jednotlivých známek a dopisů zmapoval až do roku 1930. 
Karel Kaplánek, známý Pražský obchodník a vydavatel Filatelistické revue tento článek přeložil a zveřejnil.

Další informace

 
2009 09 23


Jak Ferrary s Taplingem vyměnil známku Modrý Mauritius POST OFFICE 1847 za známku Afghanistánu
Zdá se vám už samotný nadpis absurdní a bláznivý? 
Řekl bych, že ano, jenže tuto událost zveřejnila aukční síň David Feldman ze Švýcarska, která bývá zárukou ověřených a seriozních záležitostí.

Další informace

Jaromír Petřík - Boskovice

 

2009 07 10


Vzácná obálka Afghanistánu
Jaromír Petřík - Boskovice

 

2009 07 10


Kniha o Afghánských fiskálních známkách a dokumentech
Jaromír Petřík - Boskovice


2009 03 22


Scinde – první známky Indie a současně první známky Asijského kontinentu
Jaromír Petřík - Boskovice


2009 03 17


Známková země HAVAJ a její tzv. „Misionářské známky“
Tato země je zajímavá už jen svojí exotikou, vzdáleností a také tím, že již před více než 100 lety ukončila svojí vlastní známkovou emisní činnost.

Předznámkové razítko 16.11.1850 

První známky byly vytištěné v roce 1851 a vydávání ukončeno v roce 1899. Poté zde začaly platit známky USA.

Řekněme si tedy něco o začátcích poštovních známek Havaje.
První známky byly vydány 1. 11. 1851 v nominálech 2, 5 a 13 centů.

U jejich zrodu stojí Henry Whitney, tehdejší pošmistr a tiskař v hlavním městě Havaje Honolulu. Zajímavé je, že tyto známky používali hlavně tehdejší misionáři, kteří se snažili místní obyvatelstvo obrátit na křesťanskou víru a od nich získali název tzv. „Misionářské“. Další zajímavostí určitě bylo, že od každého nominálu těchto primitivních tisků se zachovaly 2 typy známek.


Poštovné bylo 2 centy pro noviny, 5 centů za dopisy do půl unce a neobvyklý
nominál 13 centů tvořil součet poštovného 5 centů-havajské poštovné+6 centů-USA poštovné a 2 centy za dopravu lodí.

Tyto známky jsou na velmi křehkém papíře. Traduje se příběh, že jeden sběratel chtěl známku zbavit zbytku nalepeného papíru a když ji vykoupal ve vodě, tak se rozpadla na několik kousků.

Vyobrazení první emise známek












Mi.1-I.typ Mi.1-II.typ Mi.2-I.typ Mi.2 -II.typ Mi.3-I.typ MI.3-II.typ

Myslím si, že rozdíly na známkách jsou tak zřejmé, že ani není třeba popisovat rozdílné znaky uvedených typů. Hlavním rozlišovacím znakem je poloha písmene P ( Postage) pod H (Hawaiian).

Určitě bude stát za zmínku počet dochovaných známek a obálek. Znovu musíme zdůraznit, že ve všech případech se jedná o světové rarity.
2 centová – Mi. Č.1 – 1 známka nepoužitá, 13 použitých, 1 známka na dopise
5 centová – Mi. Č. 2- 12 nepoužitých, 40 použitých, 10 na dopise 
13 centová – Mi. č.3 – 7 nepoužitých, 51 použitých, 13 na dopise

Tyto známky byly vydané jako místní- lokální (pošta Honolulu a Lahaina), pro poštu do zahraničí se lepily známky USA. (nominál 13 centů tím trochu pozbývá smyslu).

V roce 1852 byla vydaná ještě další známka v nominálu 13 centů a nápisem H.I.+U.S. Postage. Tyto známky se již používaly pro mezinárodní poštu bez dofrankování známkami USA.







Mi.4- I.typ Mi.4 – II.typ

Zachovalo se 8 známek nepoužitých, 34 použitých a 9 na dopise. Když sečteme všechna vydání a nominály, vychází nám dochovaných 200 známek včetně těch na dopisech. 

Nejzajímavější z nich je pouze jedna dochovaná známka s nominálem 2 centy. K této známce se vztahují různé legendy, nejznámější je pověst, že kvůli ní byla koncem 19. století spáchaná vražda. Tuto známku měl údajně v držení Gaston Leroux a jeho známý Hector Giroux po této známce toužil tak, že jej zavraždil a známku mu ukradl.

Protože se nic jiného neztratilo a policie nemohla přijít na motiv vraždy, napadlo jednoho inspektora pátrat mezi filatelisty, zda za vraždou není sběratelská vášeň. Zde později nalezl vraha a tato vášeň ho prý přivedla na šibenici.

Tato nepravdivá pověst tuto známku tak provázela, že když došlo 27.5.1963 u firmy H.R. Harmer k aukci Burrusovy sbírky, bylo u známky výslovně uvedeno, že pochází se sbírky Gastona Lerouxe, který ji získal někdy v 19.století, o němž se nesprávně uvádí, že měl být zavražděn Hectorem Girouxem, který chtěl tuto známku do své sbírky.

Dvoucentová nepoužitá Havaj byla tehdy vydražena za 41.000USD, což znamenalo světový rekord.

Když to srovnáme s dnešními cenami největších rarit pohybujících se v milionech USD, znovu si uvědomíme, jak výhodné jsou investice do těchto rarit.

V této aukci se prodávalo snad největší množství tzv. misionářských známek současně. Musíme si uvědomit, že Maurice Burrus je uváděný jako světový filatelista číslo 3 a specialista na tyto známky. Nezpochybnitelná světová jednička je hrabě Ferrari, jako dvojka bývá uvedený majitel 1 centové Britské Guayany Artur Hind a jako trojka právě Maurice Burrus. 

Tyto známky se občas objevují na světových aukcích, nyní jsem obdržel 87. aukční katalog Pascala a Bernarda Behra, u nichž se draží nepoužitá 5 centová známka Havaj – typ II pod losem č. 6174. Je zde poznámka-15 dochovaných kusů, což znamená rozpor v údajích, které jsem převzal z literatury. Aukce má proběhnout v dubnu 2009 na adrese Drouot 18 v Paříži, přesně v místě, kde se v roce 1922 dražila již uvedená Britská Guayana z Ferrariho sbírky. Cena je zde uvedena nabídkou, což se často uvádí u největších rarit. Aukce je doslova nabita velkými raritami jako červenou známkou Scinde, Britskou Guayanou 1856 – 4 centy, pošmistrovská USA - Millbury, několik Modrých Mauritiů druhé emise, ale to nepřísluší tomuto článku. Uvádím to jen proto, že všechny tyto známky skutečně mezi největší světové rarity právem patří. Skutečně plnily poštovní činnost a není zde ani náznak spekulace jako u mnoha rarit uměle vyrobených na zakázku filatelistických funkcionářů a spekulantů.

Pro zajímavost uvedu vyobrazení dalších dochovaných známek









Na uvedených příkladech je vidět, že se používala němá razítka v barvě černé a denní v barvě červené

Na dalších vyobrazeních si ukážeme jak vypadala tehdy používaná poštovní razítka





Němé razítko v barvě černé
7 linek, průměr 20 mm
použití 1852-1854		 Použití kolem r. 1850
8 linek, průměr 21mm
červená barva 1853-1855		 Použití 1853-1855
na 13 centových 
známkách

Únor 1852–I.typ Květen 1852-I.typ Srpen 1853-I.typ Listopad 1855-II.typ

Určitě je velmi zajímavá kombinovaná frankatura dopisu 2 a 5 centové známky se známkami USA prodané v Siegelově aukci 


Obálka s 13 centovou známkou odeslaná do San Franciska - USA


Ještě si uvedeme několik příkladů následujících emisí






1859-Mi.7 1859-Mi.8 1865-Mi.15 1861 – Mi.11

Všechny uvedené emise známek jsou pouze stříhané na různých druzích papíru bez průsvitky.

První zoubkovaná známka byla vydaná v roce 1864 v hodnotě 2centů – zoubkování 12. Toto zoubkování se užívalo až do r. 1899 do zániku samostatné emisní činnosti Havajských ostrovů.

Obálka ze 16.2.1868

Jelikož se jedná o velmi drahé známky, tak musíme brát jako naprostou samozřejmost padělání těchto známek. Na několika ukázkách můžete sami posoudit kvalitu uvedených padělků.

P A D Ě L K Y


Co se týká historie Havaje, tak tato země byla královstvím od konce 18. století.

Havajské známky by nám vypověděly některé podrobnosti o jednotlivých havajských vládcích. Budeme však konstatovat, že v roce 1894 byla královna svržena. Vytvořila se republikánská vláda, jež roku 1898 požádala Spojené státy o anexi a zanedlouho poté Havaj zaniká jako samostatná známková země. Od roku 1900 zde nastoupily známky USA (v letech 1900 – 1959 byla Havaj teritoriem USA a potom se stala 50. spolkovým státem Unie).

Jaromír Petřík
14.3.2009


2009 03 06


Známková země BRITSKÁ GUAYANA
Jaromír Petřík - Boskovice 6. 3. 2009


Afghánistán 1871 - 1900
Jaromír Petřík - Boskovice


Schůzka sběratelů známkových zemí „Geophila v Brně dne 5.4.2008
V sobotu 5.4.2008 proběhla v Brně již tradiční schůzka sběratelů známkových zemí – sekce Geophila. Tato schůzka navazovala na filatelistickou burzu, která v dopoledních hodinách proběhla v areálu brněnského výstaviště. 

Na burze byla nabídka všemožného filatelistického materiálu, ale jistě mi dají pokročilí sběratelé známkových zemí za pravdu, že pro opravdu pokročilé sběratele není tato nabídka příliš velká. 

Členové vedení Geophila 
Zleva: Ing. Prokop, Doc. Ing. Marek CSc – vedoucí sekce, Ing. Bičovský

Hlavním bodem programu byl Filatelistický atlas světadílu Asie, kterým by Ing. Marek uzavřel již všechny aktualizované světadíly FAZZ, na kterých pracuje více než 10 let. Je to dílo navazující na legendární vydání FAZZ od Hlinky a Muchy, které je kromě aktualizace ZZ i mimořádně rozsáhlé, ale přehledně a kvalitně zpracováno. Koncept FAZZ Asie koloval mezi účastníky schůzky a každý měl možnost se k němu vyjádřit.

Co se týká obsahu a kvality zpracování, těžko se dá něco vytknout, takže asi hlavní diskuse bude o tom, zda toto dílo vytisknout černobíle, nebo barevně. Pro černobílé vydání mluví cena – cca 600,-Kč, pro barevné zase jeho unikátnost. Těžko budeme hledat v dějinách filatelie doma i v zahraničí dílo obdobné kvality. Vždyť autor musel zpracovat filatelii celého světa od vzniku první známky v roce 1840 až dosud. Musel nejenom prostudovat veškeré dostupné katalogy, např. Scott, Michel, Gibbons, Ywert, Zumstein, ale i speciály a literaturu. Když vezmeme v úvahu, že např. 1 díl katalogu Michel stojí v průměru více než 1.600,-Kč, tak si osobně myslím, že navrhovaná cena pro barevný výtisk 2.000,-Kč není nijak přehnaná a určitě bych doporučil barevné vydání. Troufám si říci, že kdyby obdobné dílo vyšlo např. z týmu Gibbonse, určitě by na výstavách získalo zlatou medaili a byla by vytvořena i následná publicita v tisku.

Dalším bodem programu byl návrh termínu „podzimních“ schůzek členů sekce. Ukazuje se, že je to již spíše „zimní“ termín a pro řadu členů z Moravy nebo ze Slovenska je to v nejistém počasí problematické. Ale je to též námět k diskusi.

Zmínka též byla o světové výstavě v Praze, která proběhne letos v září a kterou podle diskuse určitě navštíví většina členů sekce Geophila.

Mluvilo se i o úspěšných vystavovatelích, např. Ing. Bičovském a Ing. Šťotkovi, pro které vzhledem k jejich zaměření chybí pro hodnocení jejich exponátů u nás dostatečně zkušení jurymani (především s větším zaměřením na mimoevropské státy). Proto bylo vzato s velkým povděkem, že mezi našimi jurymany začíná pracovat Ing. Jiří Černý. Ing. Černý je filatelistické veřejnosti známý hlavně jako úspěšný vystavovatel Indických kolků. Kromě fiskální filatelie je prvotřídní odborník i na známkové země a určitě se dočkáme objektivního hodnocení, což by měla být motivace i pro případné další vystavovatele.

Co se týká organizačních záležitostí, bylo vysloveno poděkování Ing. Laštovkovi, který mnoho let vedl finanční záležitosti sekce a odchází z osobních důvodů. Jeho práci převzal Ing. Schovánek, za což mu rozhodně též patří poděkovat a popřát hodně trpělivosti, protože kromě „financí“ má ještě na starosti internetové stránky Geophily.

Na schůzce samozřejmě nechybělo tradiční kolování a výměna známek a filatelistického materiálu. Je až s podivem, jaké doslova unikátní materiály dokáží sběratelé ZZ sehnat. Velkou míru na tom rozhodně má Internet, protože má člověk snadný přístup k zahraničním aukcím. Známkové země, které za „totality“ byly nedostupné se již dostávají mezi běžné. Filatelisté se začínají více specializovat ať již, že jdou do větší hloubky např. v lokálech, městských poštách, nebo i fiskální filatelii.

Potěšující určitě byl velký počet účastníků, které jsem sice nepočítal, ale určitě jich bylo více než 50. A co je ještě více potěšující, tak že se objevil větší počet mladých tváří a nemusíme mít obavu, že filatelie pomalu zaniká.

Tímto bych se asi rozloučil a všem sběratelům ZZ popřál co nejvíce nových přírůstků a sběratelských úspěchů.

Jaromír Petřík
6.4.2008


2008 03 15


Záhadný Afghanistán 19. století - První známky Afghanistánu z období 1891-1900
Ano je to dobře, protože první známky Afghanistánu jako správného názvu státního útvaru jsou skutečně až z roku 1891, i když název Afghanistán se užíval i dříve, což dokládá například i Ottův slovník.

Známky z období 1871 až 1890 mají uveden nápis Kábul, musíme tedy brát jako fakt, že takto musíme nazývat i tehdejší zemi.
Až teprve v emisi, která začíná v r. 1891 má uvedený název známý nám v současné době, tedy Afghanistán.

Na známkách jsou nápisy v arabském písmu. Jsou zde slova „Mahsul Khadaz“, těžko přeložitelné něco ve smyslu-dopis, poštovní poplatek, následuje „Dakkhana“-poštovní úřad, dále „Dawlat“ (vláda/království). Rok vydání 1309 podle islámského kalendáře, tedy 1891 našeho letopočtu. Kromě již uvedeného názvu Afghanistán ještě poštovní sazba.

Tyto známky prodělaly změnu také v tom, že jsou všechna vydání obdélníkového tvaru. Všechna předchozí vydání měla kruhový tvar, i když je doplňovaly v některých případech ornamenty.
Všechna tato vydání spojuje ještě fakt, že známky jsou bez lepu a na tenkém, téměř cigaretovém papíře.

Tiskařská metoda byla ve všech případech litografie.
První emise 1891-1892 byla vydaná ve třech nominálech: 1 abasi, 2 abasi a 1 rupie.

1 abasi 2 abasi 1 rupie
(archy 130–10x13) (archy 36-3x12) (archy 12-1x12)

V letech 1892-93 byla vydána emise registračních známek v hodnotě 1 rupie. Velikost archu 110 známek (10x11)


V této době byla ještě vydána emise známek v hodnotě 1 abasi, ale v mnoha barvách papíru a jejích odstínech. Tisk byl v barvě černé.
Uvedeme alespoň základní barvy papíru: žlutá, zelená, růžová, fialová, modrá, červená a bílá.

Odstíny žluté

Odstíny zelené

Odstíny růžové, červené, fialové 

V letech 1893 – 1894 následovalo vydání registračních známek v hodnotě1 rupie v černé barvě. Velikost archu 55 známek (5x11)


U těchto vydání je zajímavé, že hodnota 1 rupie byla zřejmě příliš vysoká, protože znalec Boggs viděl pouze 2 použité známky se znehodnocením z Pešaváru, znalec Dietrich nenarazil za svůj život na žádnou použitou registrační známku! K tomu podotýkám, že nepoužité známky se vyskytují běžně, nijak vzácné nejsou ani zachovalé celé archy!

V letech 1894–1895 následovalo tzv. „Skeleton“ vydání v černé barvě. Bylo na zeleném papíře v hodnotách 2 abasi, 1 rupie a registrační v hodnotě 2 abasi.

              2 abasi                                     1 rupie                               2 abasi-registrační
     arch 48(8x6): 24(4x6)                    48-12 (2x6)                                48-12 (2x6)

Vydání je zajímavé, že zde není uvedený letopočet vydání. Je akceptováno datum 1894-1895. Nejstarší použití je na obálce datované Kábul Safar 4, 15. července 1896 v hodnotě 2 abasi.

Rok 1898– registrační známky
V tomto roce byla znovu vydána již uvedená registační známka v hodnotě 2 abasi v barvě černé na tenkém papíru v několika barvách. Velikost archů byla 49 známek (7x7) a 56 (8x7). Zajímavosti zde jsou, že Dietrich uvádí datum vydání 1. října 1897, další znalec Patterson uvádí jejich použití až po r. 1900.

V letech 1898-1899 vydání v hodnotě 2 abasi 
Uvedená vydání byla v černé barvě na tenkém papíře v různých barvách a jejich odstínech. Velikost archů byla 63 známek (9x7). Bylo to poslední oficiální vydání známek za vlády panovníka Abdur Rahmana.
Nápisy jsou v jazyce Dárí, které je druh arabského písma. Zajímavé též je, že co se týká této emise, vyskytuje se dost velké množství falz.

                Růžový papír                                    Zelený papír                         Odstín růžové barvy
                                    Červený papír                                 Šedomodrý papír

Nevydaná emise 1899 – 1900

Vytištěné známky v černé barvě v hodnotě 2 abasi na různých barvách papíru v různých odstínech. Popisují je všechny katalogy, jejich výskyt v nepoužitém stavu je malý, na dopisech se téměř nevyskytují, známky s razítkem se dají brát jako razítka z ochoty.
Katalog Scott popisuje, že např. známky 195A (modrý papír) byly nalezeny zbytky archu a není známý jediný případ jejich použití.
Určitě je velmi zajímavé, že znalec a sběratel Afghanistánu Horst Dietrich nalezl a prozkoumal skutečně použitou obálku s touto známkou, dá se říci že objevil naprostý unikát.

        Světležlutý papír                                Zelený papír                                Světlerůžový papír
                                      Modrý papír                                         Fialový papír

Protože mám k dispozici fotografii unikátní obálky se známkou Scott 195A, můžete si vážení čtenáři tuto obálku zde prohlédnout. Při určité znalosti symbolů z jazyka Dárí můžeme zjistit, že tento dopis byl označen jako spěšný

Unikátní obálka Scott 195A

Protože je v těchto emisích poměrně vysoký výskyt padělků, tak uvedu příklad, že i např. katalog Scott z r. 1991 měl ve svém vyobrazení falzum pod čísly 180-188.

              Falzum                                       Falzum                                     Falzum

Co říci závěrem ke známkám a poštovním úřadům na území Afghanistánu z období 1871 do r. 1900? 
Především si musíme uvědomit, že výskyt poštovních dokladů, obálek a materiálů z té doby je velmi vzácný, protože snad 99% obyvatelstva tehdy bylo negramotných, poštovní styk zabezpečovali profesionální písaři a úředníci. Na území Afghanistánu ještě v roce 1900 prokazatelně existovalo pouze 5 pošt!!! Kábul, Jallalabád, Taškurghan, Kandahár a Herát.
Když to srovnáme s územím např. Čech a Moravy v roce 1900, tak poštovních úřadů určitě již existovaly stovky a naše obyvatelstvo patřilo k nejvzdělanějším na světě, gramotnost se mohla pohybovat kolem 99%, tedy pravý opak tehdejšího Afghanistánu. Do toho velmi krvavé Britsko-Afghánské války, tak osobně pokládám za velký úspěch, že nadšeným sběratelům a znalcům se podařilo alespoň takto zmapovat
Poštu a filatelii Afghanistánu v 19 století.

Uvedu zdroje, kterých jsem použil k napsání těchto článků a vyjadřuji poděkování jejich tvůrcům:

- Masson-Jones – The Postage Stamps of Afghanistan 1908
- Horst Dietrich – Afghan Philately 1871-1989 – vydáno 1995
- Frank Patterson- Afghanistan Its Twentieth Century Postal Issues 1964
- George Alevizos – vydavatel knihy Afghan Philately 
- Ing. Jiří Černý – pomoc s překlady a odborná recenze 

Seznam použité literatury:

- katalogy Michel, Scott, Gibbons
- encyklopedie Wikipedia
- Ottův slovník naučný
- Zpravodaj Geophila – článek Ing. Prokopa o Afghanistánu

Jaromír Petřík

Boskovice 7. 3. 2008

 


2008 02 14


Vzpomínka na Horsta G. Dietricha – velkého znalce a sběratele známek Afghanistánu
Tímto článkem bych chtěl filatelistům trochu přiblížit sbírku, dílo a znaleckou činnost Horsta Dietricha. Byl členem BPP – Spolkové asociace filatelistických expertů v Německu a AIEP – Mezinárodní asociace filatelistických expertů jako znalec Afghanistánu včetně poštovních úřadů. Rozhodně patřil k absolutní filatelistické sběratelské i znalecké světové špičce. Stačí připomenout, že v letech 1977 až 1992 vystavoval pouze v CLASS OF HONOUR – tedy Mezinárodní čestné třídě. V roce 1978 i na výstavě v Praze.

Když v roce 2002 zemřel a jeho sbírku pozůstalí dali do aukce, tak známá aukční síň Feldmann ve Švýcarsku vydala speciální katalog The „Horst Dietrich“ Grand Prix Collection, který se zabýval pouze sbírkou Horsta Dietricha.
V úvodu popisu sbírky David Feldman uvedl, že málokdy se dostávají na aukci tak exkluzivní a unikátní materiály, které získaly třikrát cenu Grand Prix, dále prestižní Taplingovu medaili (Velká Británie) a Lindenbergovu medaili (Německo). 



Tiskový arch ze slavné Ferraryho sbírky

Dražba proběhla 19. listopadu 2003 a protože mám ve svém držení jak aukční katalog, tak výsledkovou listinu, dal jsem si tu práci a spočítal, že se sbírka vydražila celkem za 738.560 CHF plus aukční přirážka, tedy něco kolem 15 milionů našich Kč.

Horst Dietrich se narodil v roce 1923 v Neuwedellu/Arnswalde, který je nyní součástí Polska. Vyrůstal v Gdaňsku a Berlíně. Vysokoškolským učitelem byl přesvědčen, aby se začal věnovat výzkumu afghánských známek, korespondence a sbírek. To jej tak chytlo, že se tyto známky staly jeho doslova osudem. Protože afghánské známky, zvláště z let 1871 až 1878 byly pro většinu sběratelů velikou záhadou bez jakýkoliv seriózních informací, provedl v této oblasti výzkum opřený o konkrétní materiály a tyto výsledky zveřejnil v knize Afghan Philately 1871-1989, kterou vydal George Alevizos. 

Do té doby katalogy jako Michel, Gibbons, Scott, Yvert čerpaly hlavně z díla Massona-Jonese The Postage Stamps of Afghanistan vydané v r. 1908. Protože 3. září 1879 při druhé britsko-afghánské válce byli zřejmě všichni zaměstnanci tiskárny známek i pošty povražděni a v r. 1908 pravděpodobně nežil jediný britský nebo indický pamětník těchto událostí, dopustili se Masson s Jonesem ve svém díle řady chyb. Některé katalogy sporné záležitosti označují slovem „pravděpodobně“ nebo je neuvádějí, Yvert například cituje Massona-Jonese i se zcela zřejmými chybami.

Horst Dietrich se opírá o výzkumy hlavně celistvostí a tyto chyby svojí prací vyvrací. Konkrétně např. Yvert uvádí vydání malých tygřích hlav v r. 1876-1878 pro pošty v Kandaháru a Herátu, ale nejstarší dopis na který Horst Dietrich narazil z Kandaháru je r. 1884 a Herátu dokonce 1892.
Také co se týká např. vydání tygřích hlav v černé barvě, tak některé katalogy je uvádí pro určitou oblast Afghanistánu, další katalog za falza a jiný zase jako zkusmé tisky. Kolem těchto známek proběhly ve Velké Británii ve dvacátých letech minulého století mezi sběrateli velké spory a hádky. 
Horst Dietrich vyloučil jejich vydání pro oblasti (nenašel asi jednu celistvost s černou známkou), co se týká falz nebo zkusmých tisků, kloní se spíše ke zkusmým tiskům. Protože se mi několik těchto „černých známek“ dostalo do rukou a přesně odpovídají příslušným tiskovým polím, též se kloním ke zkusmým tiskům. Navíc není jediná zmínka, že by se po 3.9.1879 dochovalo tiskařské zařízení, tedy litografické desky. Ty byly pravděpodobně při povstání zničeny a těžko by mohl někdo po tomto datu tisknout falza z originálních desek.

Nyní bychom si mohli něco říci k jeho sbírce. Jako specialista na Afghanistán mohu říci, že sbírka Horsta Dietricha byla úžasná a těžko dá nějaký sběratel podobnou sbírku někdy dohromady. Měl např. nepoužitý tiskový arch Mi.4 a Mi.5 (rekonstrukci), který pocházel ze slavné Ferraryho sbírky. Další z těchto archů se nachází v Taplingově sbírce ve Velké Británii a několik v soukromých rukou. Pro zajímavost: tato rekonstrukce archu byla vydražena za 40.000 CHF.
Další velmi vzácné známky jsou tzv. „Tabletová vydání“ tygřích hlav z let 1876-77. Horst Dietrich měl kompletní rekonstrukce celých archů 6 x 4 známky v černé i hnědé barvě. Z tohoto vydání se údajně zachovalo pouze 16 celistvostí, z nichž 11 se nacházelo v jeho sbírce.

Pokud zůstaneme u obálek, měl několik zajímavostí s vícenásobnými frankaturami. Zachovala se obálka s 8 známkami v celkové hodnotě 8 abasi a další se 7 známkami v hodnotě 7 abasi. Nedávno se obálka se 7 známkami znovu u Feldmana vydražila za 19.000 Eur.

 

Tiskový arch „Tabletového“vydání
Celistvost s „Tabletovou“známkou


Obálka 7 abasi
Obálka 8 abasi


Krátce před svojí smrtí objevil obálku s nevydanou známkou Scott 195A, která je zřejmě unikátem. Tyto nevydané známky se dají sehnat, ovšem není známo, že by se kdy použily na dopise. Uvedený dopis se nedávno objevil na zahraniční aukci a podařilo se mi jej získat do svojí sbírky.

Vynikající materiály měl Horst Dietrich z předznámkového období i válečnou korespondenci z let 1878-80. Zajímavé jsou určitě dopisy generála Robertse, který potlačil afghánské povstání a dostal v r. 1880 Afghanistán pod britskou správu.

Co se týká výstav, tak pouze jejich výčet a ocenění by vydaly na celý článek, tak uvedu pouze jeho nejvýznamnější exponáty:
1. Abdur Rahman – v letech 1976-1988 – 6 zlatých medailí
2. Amannuláh - v letech 1975-1979 – 3 zlaté medaile
3. Letecké afghánské známky – v letech 1983-1989 – 6 zlatých medailí
V roce 1974 získal na výstavě NAPOSTA 74 v Essenu v Německu první Grand Prix of Honour a končil v Chicagu (USA) na výstavě COLUMBIAN 92 cenou Court of Honour


Unikátní obálka Scott 195A

Opět si dovolím citovat Davida Feldmana:
„Neznám žádnou společnost, která by měla příležitost nabídnout takový senzační celek. Neznám žádného sběratele, který bude mít lepší než tuto příležitost získat takto znamenité položky.
Za to všechno děkujeme Horstu Dietrichovi.“

Za sebe jako sběratele Afghanistánu (Kábulu) do r. 1900 mohu dodat, že např. známek s „tygří hlavou“ z let 1871-1878 jsem u našich špičkových sběratelů viděl snad deset a celistvost ani jednu. Známý obchodník z Velké Británie na otázku, zda by mi nějaké známky či celistvosti sehnal od Gibbonse, odpověděl, že Gibbons tyto materiály vůbec nemá, jak jsou vzácné a odkázal mne pouze na zahraniční aukce.
Tyto věty snad nejvíce vyzdvihují skutečnou velikost Horsta Dietricha.

Jaromír Petřík
Boskovice 5.2.2008


2007 11 07


Afghánistán - Kábul 1880-1890 období razítkovaných známek

4-násobné dosud nikde nevedené tete-beche hodnoty 1 Abasi


Tohle vývojové období na území dnešního Afghánistánu je pro filatelisty zajímavé z několika důvodů:

1) Oficiálně již existoval název Afghánistán a územně byl v dnešní podobě
2) Na známkách však byl uveden název Kábul, což vylučuje bod 1 a sběratelé známkových zemí mohou spekulovat, pod kterou zemi tyto známky zařadit
3) Známky byly tištěny ručně z razidel barvou, která je ve vodě rozpustná
4) Neexistovaly žádné rozměry tiskových archů, tisklo se rozdílné množství známek na různé druhy papíru

Nejdříve něco k historii: 
Tyto razítkované známky se začaly vydávat v roce 1880 dle islámského letopočtu 1298, který je na známkách uveden nezvyklým způsobem mezi nápisy za panování emíra Abdur Rahmana ( 1880- 1901). 

Emír Abdur Rahman Hrobka Abdur Rahmana v Kábulu

Po velkých bojích a masakrech v letech 1878-80 se Britům podařilo Afghánistán (Království Kábul) dostat pod svoji správu. Pod správu (protektorát) spíše formální, protože kmenoví vůdcové si na svém území vládli podle svého, ale pro svět patřil Afghánistán pod Britskou správu a takto vystupoval i její emír Abdur Rahmán. Během těchto bojů pravděpodobně byla zničena tiskárna známek a cenin a zaměstnanci asi povražděni, protože nezůstal žádný svědek, který by něco věděl a popsal o předchozích emisích „tygřích hlav“ tisku metodou litografie. Ale po válce zase nastal poštovní styk a bylo třeba poštovních známek.

Nejjednodušší bylo zhotovit obyčejná razidla, protože „výroba“ ručně tištěných známek nevyžaduje žádnou kvalifikaci a technické prostředky tiskárny. Tato razidla byla vyryta buď do mědi nebo mosazi. Jednalo se o 3 hodnoty: 
1 abasi, 2 abasi a 1 rupie, přičemž 2 razidla pro 1 abasi měly průměr vnějšího kroužku 25,5-26 mm a 27,5-28 mm, pro 2 abasi průměr 26,5-27 mm, pro 1 rupii průměr 25,5-26 mm.


1 abasi 26 mm 1 abasi 28 mm 2 abasi 27 mm 1 rupie 26 mm

Byl na nich vyryt nápis: „Známka hlavního města království Kábul“, letopočet 1298 a uprostřed vnitřního kroužku nominální hodnota. Tady zřejmě dochází k rozporu mezi tím, jak vnímal Afghánistán jeho emír – tedy Království Kábul, ale ve světě se již používal název Afghánistán.

Pro tisk se používaly vodou rozpustné barvy a tiskové archy byly vlastně pásy různého druhu papíru po 12 až 19 vytištěných známkách. Nejčastější rozměry archů byly 210x195mm obsahující 15 až 18 známek (5x3 nebo 6x3). Přesto, že se jedná o ručně tištěné známky, není zachováno mnoho dvojitých tisků a existuje jen jediný tisk na obou stranách.

Existuje mnoho variant použitého papíru (několik barev), dále velké množství barevných odstínů, které lze jen obtížně přesně popsat a zmapovat. Například:   

1. Nachové a jejich odstíny např. fialová a purpurová



2. Červené – např. karmín, magenta, růžová, rumělka



3. Hnědé – červenohnědé, oranžovohnědé



4. Černé – hnědočerné, nachovočerné



Znalec Boggs uvádí používání barev v různých obdobích takto:

1881 – Nachové na bílém pruhovaném papíru
1882 – černohnědé na bílém pruhovaném papíru
1883 – nachové na bílém tkaném papíru
1884 – matná rumělka na bílém pruhovaném papíru

Pruhovaný papír obsahuje také další více či méně výrazné pruhy, tato varianta papíru se v anglické literatuře popisuje jako batonne paper.

Od roku 1884 uvádí Boggs různé barvy papíru pro tisk známek:
1884 – zelený hladký, modrý hladký, žlutý žebrovaný papír
1886 – žlutý hladký, oranžový hladký, růžový hladký, lila žebrovaný, zelený žebrovaný papír
1888 – růžový žebrovaný

Žlutý papír






Oranžový papír Karmínový Zelený Fialový papír

Hlavní druhy papíru byly v podstatě dva: bílý a barevný. Jeví se, že uvedených papírů byly celkem 4 druhy:

1. pruhovaný
2. tkaný
3. silný a tenký pruhovaný
4. silný a tenký tkaný

Ještě existují subvarianty těchto papírů, ale ty jsou jen malé důležitosti. Filatelista má tím pádem pěkný námět ke zkoumání a výběru z uvedených možností. Samozřejmostí je, že veškerý použitý papír byl bez lepu. Známky se na dopisy lepily lepidlem.

Co se týká znehodnocování známek, tak se již nesetkáváme s utržením části známky jako u tygřích hlav, málo běžné je také klínovité vystřižení části známky. U této emise se znehodnocovalo hlavně škrty pera, nápisy perem, velmi vzácně se objevila i razítka, která však nepocházejí z území Afghánistánu, ale pouze z Indie.







Dopis a způsob znehodnocení známky škrtem pera


Horst Dietrich v roce 1974 kategorizoval použití barevných známek do 4 skupin:

1. Známky pro normální použití
2. Známky tištěné jen pro sběratele s tím, že se občas nějaká dostala do 
poštovního provozu
3. Známky tištěné pro prodej filatelistům
4. Falza a obálky mimo uvedené skupiny

Musí být zdůrazněno, že tato emise upoutala pozornost mnoha padělatelů. Všechny padělky jsou však tištěny kamenotiskem nebo knihtiskem, takže jsou poměrně snadno rozpoznatelné. 

Pro zajímavost uvedeme ukázky falz:






Jiný druh tisku-
kamenotisk 		 Neodpovídající barvy ani papír

Tyto zvláštní ručně tištěné známky platily na území tehdejšího Afghánistánu od roku 1880 do roku 1891, kdy byly vydány první emise obdélníkových známek již s nápisem Afghánistán.

Použitá literatura:
Horst Dietrich a Cecil Ueyhara : Afghan philately
Katalogy Michel a Scott
Encyklopedie Wikipedia
Ing. Miroslav Prokop – Zpravodaj Geophila

Jaromír Petřík
Ing. Jiří Černý
31.10.2007



2007 08 29


Tajemný Afghanistán a záhadné tygří hlavy.

Rok 1871 Rok 1871

Chceme-li začít jakoukoliv debatu o počátcích filatelie a tím pádem o prvních známkách Afghanistánu, brzy přijdeme na to, že o tomto období se seriozně nedá zjistit vůbec nic. Ať pátráme v dějinách Afghanistánu i filatelie, dostaneme se jen na rozporuplné údaje, protože toto období je zahrnuto krveprolitím v podobě britsko-afghánských bojů. 

Předznámkové období Království Kábul – 
dopis přepravený raftem z Lalpury do Peshawaru v roce 187O

Počátku vzniku afghánských známek a vybudování pošt předcházelo setkání tehdejšího vládce Kábulského království Šér Aliho Chána s anglickým lordem Mayoem v indické Anbale v dubnu 1869. Lord Mayo zastával funkci indického místodržícího a Šér Aliho Chána seznámil s poštovním systémem, který Angličané vybudovali v Indii.
Emír Šér Ali Khan
1825 - 1879 		Earl of Mayo
1822 - 1872

Důsledek tohoto setkání pro poštu byl ten, že Šér Ali dal zřídit poštovní úřady
V Kábulu, Pešavaru a Taškurghanu (Cholmu). Do těchto měst byly vybudovány i poštovní cesty.

První cesta vedla z Kábulu do Pešaváru přes město Lalpuru a Jallalabád, kde byl následně zřízen další poštovní úřad. Zde v té době procházel objem asi tři čtvrtiny veškeré afghánské pošty.

Druhá cesta vedla na sever do Haibaku a dále do Taškurghanu (Cholmu).
Toto jsou snad jediné nezpochybnitelné údaje z té doby. 

Začneme se tedy zabývat dohady, rozpory i záhadami.
Jednou menší záhadou bylo tajemné město Lalpura (Lalpur, Lalpoura), které se nedalo najít ani na starších mapách. Z literatury jsme se dočetli, že toto město leží na severním břehu řeky Kábul, naproti městu Dakka asi 43,5 mil od Peshawaru, v okolí 30 mil extrémně vysoké hory. Z Lalpuru do Peshawaru se používaly rafty do roku 1883. Je známo asi 12 dopisů, všechny adresovány Sayyed Ali Abbasovi.

Detail mapy Afghanistánu s městem Lalpura

Další záhada, ale spíše se jedná o velký rozpor patří údaje v katalozích Michel a Yvert. Vydání tygřích hlav v letech 1876 až 1878 uvádí Michel pro města Kábul, Jallalabád, Pešavár a Taškurghan (Cholm, Xulm, Afgánský Turkestán).

Yvert uvádí vydání ještě pro města Kandahár a Herát. Opírá se zřejmě o údaje z počátku 20. století od známých sběratelů Massona a Jonese. Další znalci Afghanistánu Horst Dietrich a W. Boggs uvádí vznik poštovních úřadů v Kandaháru 1884 a v Herátu dokonce v roce 1892 a to už je po éře tygřích hlav. Znalec Boggs uvádí ještě vydání pro město Lalpoura. Opírají se o studium více než 500 dopisů a první datum z Kandaháru na dopise je v roce 1884 a Herátu až 1892. Tato vydání byla rozlišena různými barvami známek.

Různobarevná vydání pro jednotlivé poštovní úřady 
Rok 1878

Když shrneme tyto údaje, tak údaje z Yverta působí nevěrohodně. Pravdě je blíže asi Michel. Chybí tajemné město Lalpur, které uvádí Boggs. 

Katalog Scott neuvádí vůbec nic, jen popisuje barvy. A jednotlivých barev je ještě několik odstínů, takže sběratel se má opravdu čím bavit. 

Ještě k barvám: Pro vydání v roce 1876 jsou v katalogu Michel uváděny barvy šedá, hnědočerná, zelenošedá (olivová), fialová, hnědá, Scott, Masson-Jones a Boggs uvádějí navíc barvu černou. Kdož ví, třeba je to barva hnědočerná, kterou popisuje Michel. 

Pro rok 1876-1877 jsou popsány barvy: šedá, černá, šedozelená, purpurová (hnědofialová), hnědožlutá.

Rok 1878 barvy: šedá, černá, šedozelená (olivová), purpurová, žlutohnědá, modrošedá, zelená. Masson-Jones, Boggs a Dietrich nepopisují modrou a černou.

Kapitola sama pro sebe jsou černé barvy známek. Katalog Michel uvádí, že všechny malé tygří hlavy vytištěné v černé barvě z roku 1876 (1293 dle islámského kalendáře) jsou padělky. I známý znalec Afghanistánu Dietrich uvádí ve své knize „Afghan philately“, že se jedná buď o padělky nebo zkusmé tisky. Nedávno se podařilo získat 2 známky v černé barvě (ne hnědočerné nebo tmavě šedé), které přesně odpovídají určité pozici na tiskové desce. Z tohoto důvodu se přikláníme spíše ke zkusmým tiskům než k padělkům.
Č. 4 – Rok 1872-73 Č.5 – Rok 1872- 73
Nejvzácnější známky ze všech vydání tygřích hlav 

Nyní bychom se snad mohli zabývat vznikem poštovních známek, které odborná literatura, znalci i katalogy nazývají „tygří hlavy“.

A hned se dostáváme k další záhadě. Tygří hlavy byly rozhodně pojmenovány po tehdejším vládci Šér Alichánovi (Sher Ali Khan, vládl 1868-1878). Slovo Šér znamená TYGR. Ale v hindštině, což je jazyk, kterým se mluví na území Indie.
V jazyce Dárí, který je hlavním v Afghanistánu a určitých oblastech Pakistánu znamená tento výraz LEV. Šér znamená lev také v jazyce Urdu, kterým se mluví v určitých oblastech Indie. Takže už samotný název „Tygří hlavy“ je zřejmě chybný. Můžeme si též podrobně prohlédnout vyobrazení hlavy na známkách a dohadovat se, zda je tam vyobrazen lev nebo tygr.

Další údaj pro sběratele známkových zemí můžeme potvrdit a sice, že se jedná o známkovou zemi Království Kábul. Slovo Kábul je přímo napsáno na známkách. Dále rok vydání 1288, což dle islámského kalendáře odpovídá našemu letopočtu 1871. Ještě je zde uveden nápis Mahsul, což znamená poštovní úřad. Překlad nápisů na známkách se dá vyložit dvěma způsoby:
1. Poštovné poštovního úřadu hlavního města Království Kábul
2. Poplatek zasilatelské služby Královského domu v Kábulu

Jednoznačně se jedná o jinou známkovou zemi než současný Afghanistán. I co se týká území, protože např. současný Peshawar patří Pakistánu. 



Č.7–tygr nebo lev? Č.11-tygr nebo lev? Č.12-tygr nebo lev?

Co víme o vlastním vzniku těchto známek? Vůbec nic! 
Nevíme, kdo tyto známky navrhl, kdo vyryl na měděnou desku pozitivní obraz, nic nevíme o tiskařích ani tiskárně. Dokonce ani nevíme, kdy první známky byly vytisknuty!!! Proč???

Odpověď asi najdeme v tehdejší politické situaci v Afghanistánu.
Afghanistán pokládali za svoji zájmovou oblast Britové a podnikli několik vojenských tažení. To první v letech 1838 až 1842 skončilo i přes dobytí velkých měst konečnou porážkou Britů a jejich velkou ostudou.

Po přátelském přijetí ruského Generála Stoijetova v létě 1878 panovníkem Šér Alichánem odmítl tento panovník přijmout anglického vyslance Nevilla Chamberleina. To Britové nemohli nechat bez odpovědi. 21.11.1878 vtrhli Britové na afghánské území třemi proudy, brzy dobili Kandahár a Jallalabád a přiblížili se ke Kábulu. Šér Alichán odstoupil a trůn předal svému synovi Jakůb Chánovi. Jakúb Chán nebojoval a přijal 26.5.1879 v Gandamaku ponižují podmínky Britů, které se de facto rovnaly kapitulaci. 


Polni maršál Sir Neville Chamberlain
1820 - 1902 		 Afghánští bojovníci v roce 1878

Rezidentem a faktickým vládcem Kábulu, tedy i Afghanistánu se stal 24.7.1879 Louis Cavagnari a emír Jakúb Chán měl jen formální pravomoci. To vyvolalo povstání v Afghanistánu, protože svoboda má pro afghánskou mentalitu význam ne formální, ale zásadní. Ještě 3.září 1879 odeslal lord Cavagnari depeši, že je v Kábulu všechno v pořádku, potom bylo spojení přerušeno a výsledkem bylo, že všichni Britové i Indičtí vojáci v Kábulu byli do jednoho pobiti a povstání se rychle rozšířilo i do dalších měst. 

 

Major Sir Pierre Louis Napoleon
Cavagnari 1841 - 1879		 Jakúb Khan 1849-1923
emírem v roce 1879

Při tomto povstání byli zřejmě zavražděni všichni pracovníci tiskárny a tiskárna pravděpodobně zničena, protože tehdejší Afghánci rozhodně neovládali technologii litografie a tisk známek. Logicky z toho vychází, že zaměstnanci tiskárny byli Angličané. 



Vydání tygřích hlav z let 1876-1877  Tehdejší znehodnocení známky

A nyní o pravděpodobném průběhu tisku tygřích hlav.
Pro fakt, že návrh známek i tisk prováděli Britové svědčí několik důkazů.
První je určitá podobnost s tehdejšími známkami Indie s portrétem královny Viktorie a fakta svědčí, že zde byla poskytnuta technická asistence z tiskárny Survey of India. Vyjmenujme si je:

1. Vydání tygřích hlav a první indické známky mají bílé nápisy na barevném pozadí 
2. Tisková plocha afghánských známek je podobná ploše indických známek – stejný formát papíru
3. Hned první tisky tygřích hlav ukazují svojí kvalitou tisku na určité zkušenosti tiskařů v porovnáním s tisky v letech 1880 – 1892.

Tisk známek se dá hodnotit jako velmi dobrý. Aby záhad nebylo málo, tak není známý žádný dokument o vzniku tiskových desek, předpokládá se, že všech 15 klišé bylo nejdříve vyryto na měděnou desku (pozitivní obraz), který potom byl přenesen na litografický kámen (negativní obraz) pomocí přenosového papíru v jedné operaci. Předpokládá se, že kruhy byly zhotoveny podle šablony a vlastní tygří hlavy včetně nápisů byly vyryty ručně. Rohové ornamenty mohly být přidány až na litografický kámen.

Dopis s nalepenou známkou č. 1 – vzácnost, protože těchto dokumentů se zachovalo velmi málo.

Dle dochovaných známek a dopisů se zjistilo, že pro tisk známek č. 1, 2, 3 existovaly celkem 4 desky po 15 známkách. Protože každá známka byla vyryta samostatně, vzniklo hned 60 typů známek, což je pro sběratele určitě zajímavé. Ještě snad první doložená data na dopisech:
Deska A – 25.3. 1871
Deska B – 17.6. 1871
Deska C – 23.9. 1871
Deska D - 3.6. 1871

Kombinovaná frankatura se známkou Britské Indie. Afghánské známky platily až do roku 1928 pouze na území Afghanistánu, než země vstoupila do UPU.

Snad vás vážení čtenáři tento článek trochu zaujal, protože možná neexistuje země, kde o vzniku poštovních známek není známo téměř nic a všechna uvedená fakta jsou získána od sběratelů a znalců Afghanistánu.

Jaromír Petřík
Ing. Jiří Černý

Boskovice 28.8.2007
Seznam literatury: Katalogy Michel, Scott, Yvert, Gibbons
Horst G. Dietrich a Cecil H. Uyehara: Afghan Philately
M. Prokop: Afghanistán – Zpravodaj Geophila
Ottův slovník naučný
Encyklopedie Wikipedia


Známkové země 1. díl
Známkové země 2. díl
Známkové země 3. díl

 

 

Copyright © Peter Hoffmann 2001 - 2022
E-mail:
Design by Erik Hoffmann